Kroměřížská zastavení

Kroměříž

    je svým jménem nepochybně slovanského původu; označuje někoho, kdo byl proslulý i mimo místní krajinu a vlastní kmen.

V období  Velkomoravské říše  v 9. století zde existovalo slovanské hradiště, střežící důležitou křižovatku cest u brodu přes řeku Moravu. Tady se protínala stará solná stezka, vedoucí od rakouské Solné komory a směřující na       severní Moravu s proslulou jantarovou cestou, která směřovala od Baltu až k Jaderskému moři. Tento komunikační uzel podržel svou důležitost i v době románské jako slovanské tržiště s dvorcem.

Posléze dal biskup Bruno ze Schaumburka (1245-81) vysadit trhovou ves na opevněné město. Románský dvorec byl přestavěn na gotický hrad, který se stal střediskem lenní organizace, jež v něm měla svůj manský soud.

Biskup Stanislav Thurzo (1497-1540) začal hrad upravovat na renesanční zámek. V roce 1509 zval biskup do Kroměříže krále Vladislava II., který zde uviděl krásnou zahradu, vhodnou pro prince Ludvíka. V zámecké obrazárně se dochovaly čtyři obrazy L. Cranacha st., z nichž dva jsou opatřeny biskupským znakem; byla to přímá objednávka.

V roce 1588 obnovil císař Rudolf II. zdejším biskupům knížecí titul, v roce 1608 obnovil právo starodávného mincování moravského biskupství.

Téměř na konci třicetileté války v roce 1643 dobyl Kroměříž švédský generál Torstenson. Město se zámkem bylo vypáleno, později ještě dvakrát zpustošeno a roku 1645 vyhubeno morem.Z 244 usedlostí zůstalo v Kroměříži 69 obydlených domů a i z těch byly některé pobořeny. Z takových pohrom se nemohla Kroměříž dlouho vzpamatovat.

Obrat do těchto neutěšených poměrů vnesla  průbojná osoba nového biskupa, jímž se stal Karel II.z Liechtensteina-Castelcornu (1664-1695). Traduje se, že po nástupu na trůn vyšel nový biskup na terasu zámecké  věže a když shlédl zničené město, zaplakal. Vzápětí si však vytvořil předsevzetí, že jeho rezidenční město musí mít vpravdě knížecí vzhled. Zřídil tedy v Kroměříži stavební úřad, který nedohlížel jenom na četné biskupovy stavební podniky, ale který nutil i měšťanstvo k obnově budov a zařízení. Zpustošený zámek neumožňoval ani nouzové bydlení; biskup sídlil v jednom z kapitulních domů. Již v následujícím roce po své intronizaci započal za městskými hradbami práce na velké zahradě italského typu, kterou nazval Libosad a které dnes Kroměřížané říkají Květná zahrada. Její výstavba trvala deset let a vyžádala si fantastický náklad  75.000 zlatých. Tyto práce biskupovi projektovali: císařský architekt, inženýr Filiberto Lucchesea po jeho smrti v roce 1666 Lucchesův kolega inženýr Giovanni Pietro Tencalla. Ti také řídili opravu a novou výstavbu zámku, ukončenou v roce 1688. Na stavbě zámku bylo využíváno robotních povinností pěších i s potahem a dokonce byla  používána práce trestanců. Zločinci v té době nebyli na rozsáhlých biskupských panstvích odsuzováni k nucené práci na pevnostv Hukvaldech tak, jak bylo doposud zvykem, ale na stavbu rezidence v Kroměříži. Biskup Liechtenstein dal přebudovat Podzámeckou zahradu, opravit městské hradby, rekonstruovat vodovodní systém, vybudoval nové kašny, mincovnu,  zřídil místo stálého lékaře, přivedl do města školský řád piaristů a dal pro něj vystavět kolej, gymnasium, zpěvácký seminář. V roce 1689 dal vybudovat mírovou zeď mezi obcí a židovským ghettem, v němž zřídil židovskou radnici. Zámecká knihovna obdržela nadaci pro další nákupy kniha pro místo knihovníka. Byla ustavena zámecká hudební kapela, která v počtu 36 hudebníků byla největší v tehdejší Evropě. Biskupská garda se skládala ze 24 červeně oděných mušketýrů, čtyř jízdních trubačů a šesti pištců.V roce 1673 zakoupil biskup sbírku obrazů, které vlastnili bratři František a Bernard Imstenreadovi. Byli to synovci sběratele Everharda Jabacha, jehož sbírka se stala základem obrazové galerie pařížského Louvru. A tak se nečekaně v biskupském majetku ocitla díla světových  mistrů, jimiž byla obohacena zámecká obrazárna. Zámek vybudovaný a vybavený biskupem Liechtensteinem se stal korunou města, které za jeho vlády získalo opravdu knížecí vzhled. Když v roce 1752 zachvátil město zhoubný požár, podlehl mu z části i zámek. Po stavebních opravách byla  provedena nová umělecká výzdoba zejména ve druhém patře zámku,které bylo nejvíce poničeno. V manském sále provedl v roce 1759 výmalbu stropu vídeňský malíř F. A. Maulbertsch. Vytvořil  jedno  ze svých  nejlepších děl a vyrovnal se tak i takové osobnosti, jakou byl benátský  freskař G. B. Tiepolo. Moravský malíř J. Stern maloval téměř v téže době strop velkého knihovního sálu (1759) a strop menší knihovny (1760)  a v letech 1761-66  vyzdobil kapli sv. Šebestiána, kde mu byl sochařským spolupracovníkem F. Hiernle.V roce 1772 byl konečně opraven sál velké jídelny (pozdějšího Sněmovního sálu); nástropní malbu tam vytvořil F. Adolph z Freenthalu a štukatury M. K. Keller. V roce 1795 byla při zámku postavena Colloredova kolonáda a při ní vybudováno terasové giardinetto.              

V následujícím údobí až do poloviny 19. století byla rozšiřována, upravována a vyzdobována Podzámecká zahrada, takže se stala jedním z nejhodnotnějších evropských krajinářských parků. V revolučním roce 1848 ve  Velké  jídelně zámku zasedal sněm rakouských národů, ale jeho jednání bylo již v březnu 1849 rozpuštěno. Avšak jméno Sněmovní sál se užívá dodnes a má vpravdě charakter národní kulturní památky. Význam a historie kroměřížského zámku a jeho zahrad je poučná, důležitá a nenahraditelná nejen v bohatých místních vztazích, ale na mnoha místech i ve vývoji českých národních dějin .